Kde se bere ta nechuť mít děti?

Nebo k čemu vedou věty „hodiny tikají“, „na co čekáme?“, „teď můžeme myslet na miminko“.

„Člověk je především tvořivost ducha, nikoli biologická setrvačnost. Kvůli možnosti nového života nemůže být dospělý člověk, který je již schopen duchovní činnosti, uvržen do krize. Důstojnost osobnosti dítěte navíc vyžaduje, aby jeho narození bylo volbou seberealizovaných lidí, a nikoli vynuceným krokem ze strany rodičů.“

Antonio Meneghetti

Doslova „childfree“ je přeloženo jako „bez dětí“. Tento termín má dva významy:

v širokém smyslu – nepříbuzní lidé, kteří si zvolili bezdětnost;
v úzkém slova smyslu jde o skupinu lidí, kteří se sjednocují k podpoře bezdětnosti, pevně hájí své názory a vnucují je ostatním.

Tento článek se zaměří na první možnost – dobrovolnou, osobní volbu žít bez dětí.

Důvody, proč nechci mít děti

Důvody mohou být různé:

vztahy s vlastními rodiči;
osobnostní rysy – strach z porodu a zodpovědnost, pochyby o sobě, nedostatek potřeby mít dítě, zvláštnosti vidění světa;
vliv společnosti – zaměření na kariérní růst a úspěch, pěstování hodnoty osobní svobody a nezávislosti.

Pokud byl člověk v dětství přehnaně opečováván a hýčkán a svět byl postaven kolem něj, bude pro něj v dospělosti těžké přejít z režimu života „pro sebe“ do režimu „a pro druhé“. Neví, jak se postarat o ostatní (někdy ani o sebe) a nechápe proč.

Existují i opačné příklady, kdy je příčinou nedostatek rodičovské lásky a péče. Například moderátorka talk show Oprah Winfrey přiznala: „Jako dítě se o mě nestarali a sama nevím, jak to udělat. Jednou jsem celý den hlídal čtyřleté dítě. Byla jsem strašně nervózní, bylo to extrémně stresující. Když se matka dítěte vrátila, cítil jsem skutečné štěstí. V tu chvíli jsem se konečně rozhodl, že nikdy nechci mít děti.“

Negativní dopad má odmítání pohlaví dítěte ze strany rodičů, zejména u dívek. Takoví rodiče nekupují své dceři panenky, oblékají ji do chlapeckých šatů, nedávají jí mužské účesy a nehrají s ní mužské hry. Občas se rozplývají, že chtěli kluka, někdy se to samo dítě náhodou dozví od příbuzných nebo přátel. Tato zpráva je pro dítě velmi traumatizující. Odmítání vidět dceru jako dívku a budoucí matku, vyjádření odmítnutí a nedostatečné podpory její ženskosti tvoří hluboce zakořeněné odmítání vlastního pohlaví samotným dítětem, narušující jeho genderovou identitu.

ČTĚTE VÍCE

Kdy byste neměli provádět SMAS lifting?

Neméně škodlivé je přidělování role a odpovědnosti dítěti nepřiměřené jeho věku. Pokud je například matka neschopná nebo nepřítomná, její roli v rodině přebírá dcera. Po tak těžkém „mateřství“ pro dítě není každý připraven tuto zkušenost zopakovat a nevědomky ji promítne do vlastní rodiny.

Dívky od malička slýchají od svých blízkých nebo i cizích lidí: „Kdy budeš rodit? Na co čekáme? Tady jsem ve tvém věku. „V tomto případě neochota žen mít děti v psychologii znamená přirozenou reakci psychiky na vnější tlak. Jak řekla jedna dívka: “Když jsou mi pokládány takové otázky, mám pocit, jako by mě svlékali a moje reprodukční orgány byly veřejně vyšetřovány.” Člověk je pod tlakem nucen bránit osobní hranice, stejně jako právo na sebeurčení. Extrémní verzí sebeurčení je nechuť mít děti a někdy i nenávist k nim.

Mnozí slyšeli od svých rodičů věty: “Zasvětili jsme ti své životy, strávili jsme s tebou svá nejlepší léta!” Takové fráze tvoří postoj, že rodičovství je těžké břemeno, které vám brání žít jasný a šťastný život.

Je dítě navždy zdarma?

Touha či neochota mít děti se nemusí nutně formovat v dětství na celý život, někdy člověk změní názor. V 80. letech byla v Austrálii provedena studie, ve které byla subjektům dvakrát položena otázka „Chcete mít děti? Poprvé, když bylo subjektům kolem dvaceti let, podruhé, když jim bylo třicet. Výsledky byly porovnány na dvou parametrech: za prvé, zda měli děti, a za druhé, jak se změnila jejich touha nebo nechuť mít děti.

Přes deset let byli mezi bezdětnými tací, kteří říkali: “Teď chci mít děti.” To nutně neznamená, že v té době měli děti. Na druhou stranu malá část těch, kteří chtěli mít dítě ve dvaceti letech, nikdy děti neměla.

Je bezdětná nezodpovědnost?

Když jsou lidé bez dětí obviňováni z nezodpovědnosti, argumentují tím, že je mnohem nezodpovědnější porodit a vychovávat dítě bez lásky a náklonnosti. Tady je, jak to komentovala jedna herečka:

„Na rozdíl od mnoha kolegyň si nemyslím, že po porodu bude těžký, ne-li nemožný návrat k profesi. A přesto by pro mě bylo mít dítě krok zpět: mým snem jsou zajímavé role, ne děti. Ale přestože s dětmi vycházím dobře, děti mít nechci. Vyžadují kolosální investici energie, dítě není něco, co lze vrátit, dát nebo změnit, zůstane s vámi navždy. Bohužel na to mnoho rodičů a těch, kteří se jimi chtějí stát, zapomíná. Tato pozice mi připadá méně vyzrálá než volba bezdětnosti: proč týrat sebe i dítě, když cítím, že mě bude omezovat?

ČTĚTE VÍCE

Jak často by se boty měly ošetřovat?

Rodičovství není povinnost, ale příležitost. Mít nebo nemít dítě je každého osobní volba. Člověk tuto volbu ne vždy dělá vědomě, nikdo nemá právo mu ji vzít.

Bezdětná a dětská nenávist

Zjistili jsme, kdo jsou bezdětní. Existuje však další samostatné a nejradikálnější hnutí bez dětí – „childhate“ („nenávidící děti“). Pokud se průměrný childfree chová k dětem jiných lidí s tolerancí nebo soucitem, je to pro děti nemyslitelné. Nenávidící děti otevřeně vyjadřují nenávist a pohrdání vším, co souvisí s mateřstvím a dětstvím.

Jejich nepřátelství vůči dětem a rodičům se projevuje hrubou a neadekvátní formou, která vede k virtuálním rvačkám na fórech a sociálních sítích a skandálům na veřejných místech. Pro Childhatera nic nestojí, když veřejně nazývá dítě, které se mu plete pod nohama, „larva“ nebo „prasátko“ a jeho matka „bezmozkové vajíčko“, „chodící inkubátor“ nebo „prasnice“. Dochází dokonce k napadení.

Je škoda, že proslulost dětské nenávisti se rozšiřuje i na další lidi bez dětí. Hlavní a loajálnější část bezdětných lidí, na rozdíl od populárních mýtů, jsou adekvátní a hodní lidé, a ne nešťastní a osamělí ztroskotanci, kteří podkopávají základy rodiny.