Mnoho matek si všimne podobné situace: u babičky, chůvy nebo ve školce se dítě chová poslušně a klidně, ale jakmile se matka objeví na prahu, dítě začne být rozmarné nebo křičet a přestane poslouchat. Jedním slovem je to, jako by se automaticky přepnul do režimu „chuligánství“. Máma je z toho samozřejmě zmatená. A pak má pocit viny umocněný výroky ostatních o tom, jak se její dítě chovalo, dokud nepřišla.
Pro vyrovnaný stav matky je důležité mít na paměti, že chování tohoto dítěte není v žádném případě spojeno s:
- s tím, že svou matku miluje méně než svou babičku nebo toho, s kým se choval ideálně;
- s chybami ve výchově, s tím, že dítě příliš rozmazluje nebo je na něj naopak příliš přísná. Celkově to vůbec neznamená, že je „špatná matka“.
Místo toho, abyste plýtvali svou drahocennou energií na sebeobviňování, je lepší věnovat pozornost vlastnímu dítěti a pochopit důvody jeho negativního chování.
Co to znamená?
Za prvé, rozdíl v chování dítěte k různým lidem znamená, že jeho sociální inteligence se vyvíjí normálně. Můžete být rádi, že se už naučil rozlišovat mezi lidmi a měnit své chování podle situace: kde a s kým si může hrát a s kým je lepší to nedělat.
Existují tři možné důvody, proč se dítě stane vedle své matky „negativní postavou“:
- Taková reakce na vzhled matky je vlastní povaze a je normální. Například John Bowlby, anglický psychoanalytik a tvůrce teorie připoutání, píše, že dokonce i ve světě zvířat se děti v přítomnosti svých rodičů chovají více „dětinsky“. Děti se tedy většinou začnou chovat, jako by byly mnohem mladší. Projevuje se to na první pohled nepřiměřenými požadavky na držení, krmení lžičkou nebo oblékání, i když miminko samo už to všechno zvládá naprosto v pohodě.
- Při komunikaci s našimi nejbližšími si dovolíme relaxovat a chovat se úplně jinak než v oficiálním prostředí, s kolegy z práce nebo známými. Stejně tak se malé dítě nechává jít v přítomnosti své matky, se kterou cítí duchovní útěchu a nebojí se odsouzení. A pokud miminko tráví celý den ve školce a snaží se chovat slušně, hromadí se v něm spousta napětí a negativity, která se večer vyvalí na maminku. Samozřejmě pro ni může být velmi těžké ustát celou tuto smršť emocí, zvláště po náročném dni v práci. Může ale pomoci myšlenka, že se matce podařilo vytvořit pro své dítě skutečně bezpečnou atmosféru, tedy navázat se synem či dcerou důvěryhodný vztah.
- Dítě se vše učí napodobováním dospělých. Včetně chování ve společnosti. Když je s maminkou, samozřejmě maminku napodobuje, ale když je s babičkou, dočasně se pro něj stává jakýmsi souřadnicovým systémem. A ve chvíli, kdy maminka nahradí babičku, miminko potřebuje přejít na úplně jiný „předmět“ napodobování. Zpočátku to není jednoduché a způsobuje to psychický stres, který vyústí v rozmary a neposlušnost.
Co by tedy máma měla dělat?
V první řadě ignorujte výroky ostatních o špatném chování dítěte vedle vás. Alespoň si je neberte k srdci, protože teď víte, jaký je skutečný důvod jeho rozmarů. Na takové komentáře učitelů můžete s úsměvem odpovědět: „Samozřejmě! Koneckonců, ti, kteří jsou nejvíce milováni, dostanou nejvíc!“
V některých situacích stačí jen v klidu počkat, až si dítě zvykne na nové chování. Sociální dovednosti se teprve začínají rozvíjet. A s praxí se miminko určitě naučí okamžitě přecházet z jedné situace do druhé, od chování ve společnosti babičky k chování ve společnosti maminky a pak mnoha dalších lidí.
Chcete-li si tuto dovednost osvojit rychleji, můžete zkrátit dobu, kterou dítě tráví s oběma dospělými současně. Například je lepší „předat dítě z ruky do ruky“, to znamená, že se s chůvou (nebo babičkou) po návratu domů okamžitě rozloučíte, nebo naopak ihned po jejím příchodu odejdete. V tomto případě nebude zmatený kvůli tomu, že nechápe, čí chování má následovat. To sníží jeho napětí a tvrdohlavá nálada, pokud se objeví, rychle pomine.
Je také důležité rozvíjet emoční inteligenci dítěte, která hraje důležitou roli v sociálním úspěchu. Rodiče mohou verbalizovat jeho stav („Vidím, že jsi unavený/uražený/rozzlobený“) a přijmout jeho emoce, vyjádřit pochopení a sympatie („Taky jsi mi chyběl“). Je důležité, aby dítě chápalo, co se s ním děje. Ostatně v tu chvíli, kdy je hysterický, ho zahalí vlna emocí, které nedokáže ovládat. To děsí nejen rodiče, ale i jeho samotného. A pokud uvidí záchranné lano v podobě klidu a podpory od rodičů, určitě z tohoto rozbouřeného moře vyplave a postupně se naučí ovládat své emoční vlny.
A abyste svému dítěti poskytli oporu, musíte mít pevnou půdu pod nohama. Proto je tak důležité, aby si maminky dopřály příležitost odpočívat a starat se o svou fyzickou i psychickou pohodu. Pokud je totiž vnitřně klidná, má sílu předat dětem myšlenku, že je vše v pořádku, že si váží jejich důvěry a miluje je bez ohledu na to, co je třeba i rozmarné a neposlušné. To je základ pro výchovu harmonické osobnosti.
Anastasia Vjalychová
Často, bez zjevného důvodu, vaše dítě začne být vrtošivé a dělá všechno naopak. Jaký je důvod? Odpověď na tuto otázku vám pomůže zjistit nový test z I am a Parent
