Když jsme opuštěni, ztrácíme pocit vlastní hodnoty. Zdá se nám, že z kdysi důležité osoby jsme se proměnili v předmět, který lze jednoduše zahodit. Zášť, doprovázená pocity hněvu a nespravedlnosti, nám brání pokračovat ve svém životě a budovat nové vztahy. Ale přemýšleli jste někdy, jaké to je, když se vzdáváte? Klinická psycholožka Lucia Suleymanová ve své přednášce vysvětlila, proč se traumatizuje i iniciátor rozchodu a jak bolestný rozchod přežít.
Dobré odpoledne. Jmenuji se Lucia Suleymanová. Jsem klinický psycholog, kandidát psychologických věd. A dnes bych chtěla mluvit o situaci, ve které se bohužel může ocitnout každý z nás, o tzv. traumatu opuštěných a traumatu opuštěných.
Pojďme si nejprve promluvit o tom, co je trauma z opuštění. Jde o situaci, kdy s vámi někdo porušil dohodu, aniž by se na ní dohodl, to znamená, že z vás udělal určitý objekt, udělal z vás prostě něco, s čím může sám manipulovat, rozhodl se, že v určité chvíli s vámi buď přestane komunikovat, nebo změní pravidla vašeho vztahu a vy pro něj přestanete být významnou osobou. A tak každý člověk v tuto chvíli zažívá tento velmi nepříjemný stav, kdy se z důležitého, významného člověka, kterým se sám cítil být ve skutečnosti, v nic, v předmět, který lze jednoduše zahodit. Odtud jsme dostali tento název – trauma opuštěného člověka.
Co se v tuto chvíli děje? Je jasné, že člověk prožívá všechny fáze ztráty, ale nejdůležitější pocit, který se nejčastěji objevuje, je velký pocit hněvu. Ale bohužel se často dostáváme do pasti, že v situaci, kdy náš vztah s partnerem není dokončen, změnil v této situaci pravidla hry, my jsme tento vztah z naší strany nedokončili a neplánovali vůbec, snad dokončit, pak je velmi důležité, abychom si k němu nějak vybudovali vztah a dokázali ho dokončit, uzavřít pro sebe. Bohužel to zabere hodně času, takové zranění může trvat rok až rok a půl. My psychologové sice často říkáme, že akutní trauma trvá dva měsíce, pak se za šest měsíců musíte s traumatem ze ztráty vyrovnat, ale podle našich zkušeností, když je člověk opuštěný, může jeho trauma trvat mnohem déle.
Co lze v této situaci dělat a co je pro toto trauma charakteristické, kromě velmi živých a silných zážitků? Druhým problémem je, že člověk nadále žije v silném spojení s osobou, která ho opustila. Má vůči němu obrovský pocit hněvu a hlavně pocit nespravedlnosti. A pak začne svůj život zasvětit tomu, aby dokázal tomu, kdo ho opustil, že to dělal zbytečně, že ztratil takového partnera, že ho podcenil. A jsou dvě možnosti. Buď člověk začne aktivně dokazovat, že je čím dál lepší, není to špatná motivace, ale stále to nenaruší váš vztah, to znamená, žijete svůj život, abyste druhému dokázali, že jste mnohem lepší než si myslí, mnohem krásnější, a je to úplný idiot nebo idiot, že si dovolil se k tobě chovat takhle. To znamená, že vaše energie, vaše myšlenky jsou vždy svázány s vaším partnerem, který vás zradil, a ve vás v této situaci vždy kypí vztek. V závislosti na výchově můžete vztek potlačovat neustále a to vás trápí, protože to bere hodně energie a druhý příběh je, že si to můžete promítnout do něčeho jiného a na některé věci vyhodit.
Ale ve skutečnosti taková situace existuje. Obecně, samozřejmě, když to uvnitř vře, víte, je tam výraz o tom, že popel Klaas klepe na mé srdce, to znamená, že toto je příběh, který když se stalo něco velmi zlého někomu z vašeho rodině nebo sobě, uvnitř mi klienti často říkají, že mají pocit, že hoří oheň nebo je tam nějaký těžký kámen, a to i na fyzické úrovni.
Jaké techniky existují, jak se s tím vypořádat? První technikou je mluvit s touto osobou. To znamená, že toto je příběh, musíte nakreslit jeho portrét, podívat se na něj a pak ústně, nebo ještě lépe písemně, napsat vše, co opravdu chcete tomuto člověku říci, o jeho chování, o vašich nárocích vůči němu. , o tom, jak nespravedlivě se k vám choval a tak dále. To znamená, aby vaše nevědomé emoce byly vědomé. Tímto způsobem zvýšíte svůj hněv, ale alespoň se pro vás stane viditelným. Pak je potřeba situaci posílit. Je důležité napsat dopis jeho jménem. Při naší práci většinou pracujeme se dvěma židlemi, nejprve na místo toho, kdo byl hozen, posadíme člověka a odtud mluví a píše tento dopis. A když všechny tyto emoce vyhodí, přesune se jinam a zde je velmi důležité cítit to, co cítí partner, který vás opustil. A obvykle cítí pocit viny, a ten je dost silný. A také žije, dokazuje si, že není tak špatný člověk, že vás opustil z nějakého důvodu, že tento krok udělal proto, že jste zlí, tedy že se snaží tento pocit viny přenést na vás. A uvnitř cítí tento pocit viny. A v tuto chvíli je velmi důležité, abychom se zbavili všech emocí, a emoce jsou v tuto chvíli v takovém svařeném stavu u člověka, který byl opuštěn, je velmi důležité, aby byl na místě tohoto člověka. a napsat si jeho jménem dopis. Navíc ten dopis by měl být takový, aby ten, kdo byl opuštěn, tedy oběť celé této situace, aby na vlastní kůži pocítil to, co by se bál slyšet od tohoto partnera, který ho opustil. Co se obvykle bojíme slyšet? Že jsme byli velmi špatní a opustil nás, protože nás nemohl vystát. Druhá věc je, že jsme dlouho neudělali něco, o co nás požádal, a tak dále, že jsme byli tak špatní, že nás opustil – naše chyba. Je velmi důležité, když obdržíme tento dopis, vysvětlit si, že tato situace není naše chyba, nemůžeme být zodpovědní za emoce druhého člověka. Nemůžeme v této situaci, pokud opravdu nepochopíme, že tam byla nějaká vážná skutečnost, která zničila náš vztah, byl bod, odkud není návratu. Ale pokud je to skutečně situace, kdy jsme se tak jako tak změnili v objekt, je pro nás velmi důležité nevěšet vinu na sobě, protože je velmi těžké se s tím vyrovnat.
A pouze v určité fázi musíte svému partnerovi poděkovat za všechny dobré věci, které se mezi vámi a ním staly, a poté potřebujete pozitivní techniku, musíte si pro sebe napsat příběh o tom, jak opravdu chcete budovat svůj život. bez této osoby, se svými touhami. Protože když jste s tímto člověkem žili, nebo když jste s ním komunikovali, nebo jste měli společný projekt nebo něco jiného, vždy jste se také přizpůsobili jeho touhám a váš život byl jiný. Ale pokud si myslíte, že to nemusíte dělat, je velmi důležité přemýšlet o tom, jak si tento život vybudujete sami, bez něj. A pak to dává pocit velké svobody, protože kdykoli s někým vstupujeme do vztahu, tento člověk omezuje naši svobodu a naše touhy a ne vždy si dovolíme pochopit, co chceme.
Nyní, když máme tento pocit svobody, i tak nepříjemným způsobem, dostáváme možnost sami si určit, co přesně chceme, co bychom pro sebe chtěli udělat, když jsme nyní osvobozeni od těchto vztahů. Protože od té doby, co byly roztrhány, protože jsme se proměnili v objekt, to znamená, že jsme v těchto vztazích nebyli příliš respektováni a nebyli příliš ceněni a my jsme to z nějakého důvodu nepochopili. A teď se to konečně projevilo a stalo se skutečností, a jakmile vnitřně pochopíme, jaký život bychom chtěli vést, vždy nastane situace, že se objeví nový projekt, nový partner. Prostor se uvolňuje a přitahujeme nové příležitosti.
K tomu se ale rozhodně potřebujeme osvobodit od těchto emocí a od tohoto spojení, které nás spojuje s naším starým partnerem. Proto vřele doporučujeme, pokud máte možnost s člověkem, který vás opustil, nekomunikovat, udělejte to, tedy nezapojujte se do společných projektů, neříkejte, že jste přátelé. Jediné, co vás může spojovat, velmi často jsou partneři propojeni buď obchodně, nedají se přerušit, a pak tento proces divergence trvá velmi, velmi, velmi dlouho. Nebo společné děti, to je bohužel situace, kterou nelze změnit. Pak je ale potřeba se vždy naladit na to, že po vykonání této psychologické práce na sobě je potřeba se vždy naladit na to, že jde o obchodní jednání. A zpočátku bude hodně bušící, zpočátku vás bude zakrývat celou dobu, kdy vstoupíte na pole vztahů, a tento pocit, že jste stále opuštěni, ve vás sedne. Ale pak se tato situace stane jednodušší, jednodušší, jednodušší, prostě po každém setkání musíte udělat tuto práci, o které jsme mluvili, udělat tuto techniku. A pak touto cestou projdete mnohem rychleji, než mnozí z nás procházejí ve skutečnosti. A to je bohužel situace, před kterou není nikdo imunní. Dá se říct, že se mi to nikdy nestane, všichni moji klienti mi skoro říkají, že jsme si mysleli, že se to nikdy v životě nestane. Ale ve skutečnosti se všichni ocitáme v situaci, kdy se jeden z nás vždy stane buď opuštěným, z nějakého důvodu, ne nutně v manželském vztahu, v přátelském vztahu, v pracovním vztahu, nebo opuštěný. Takový je život, vztahy procházejí nějakou fází a končí.
Všichni si často myslíme, že trauma opuštěného člověka je velmi velké a ten, kdo ho opustil, je pro něj velmi snadný. A je to pochopitelné, protože ten, kdo odjíždí z nádraží vlakem, je pro něj vždy pohodlnější, protože je před ním něco nového, nové příležitosti, ale pro toho, kdo zůstává, je to vždy těžší. Má ale jiný problém, má pocit, že porušil určitou etiku, kterou měl, že má před partnerem pocit viny. A i on je s ním v určitém spojení, snaží se sám sobě vysvětlit, že to udělal z nějakého důvodu, že za to nemůže, že za to může jeho partner, tedy je to jeho psychická obrana. . A čím víc si to říká, čím víc se snaží tento příběh svého traumatu zakrýt, čím déle v tomto vztahu zůstává, tím více slouží tomuto pocitu viny. A jak se obvykle vyrovnáváme s pocitem viny? Zakazujeme si buď nové vztahy, stávají se neúčinnými, nebo si zakazujeme úspěch v nějaké kariéře, protože uvnitř cítíme, že když si za to můžeme my, nezasloužíme si to. A konečně třetím procesem je, že si můžeme vypěstovat nějakou nemoc pro sebe, a to vše přenést do psychosomatické roviny. To znamená, že abychom se z tohoto vztahu dostali, je velmi důležité, aby člověk, který ho opustil, pochopil, že je ve stejném traumatu jako ten, kterého opustil. A také je pro něj velmi důležité toto téma zpracovat.
Pokud nemáte odvahu svůj vztah s partnerem v klidu ukončit a jen si s ním promluvit, poděkovat mu za všechny ty úžasné věci, které se mezi vámi staly, pak je důležité udělat si pro sebe nějaká cvičení. To znamená, že stejným způsobem mu napište dopis, kde přiznáte, co jste udělali špatně, hlas pro sebe, kde vidíte hranice své viny. A potom přemýšlejte o tom, jak mu můžete kompenzovat skutečnost, že v této situaci odcházíte. Nejlepší kompenzací je vděčnost. Vzpomenout si na všechny dobré věci, které se staly, vyslovit to svému partnerovi a uzavřít tento vztah ne na základě hněvu, ale na základě přijetí a pocitu, víte, pozitivního spojení. Pak, i když vám nebylo odpuštěno, vnitřně si odpouštíte a to vám dává pocit svobody.
